Vystoupit z metra a přejít až na tramvajovou zastávku, aniž byste byli obohaceni minimálně třemi letáčky politických stran, hnutí a koalic, není v těchto dnech jednoduché.

Při takové agitce je o to složitější pro kandidující subjekty někoho přimět, aby volil pro Prahu 4 Sdružení přátel Prahy 4 a pro Prahu 7 Občany pro Prahu 7.

Často to je nereálné. Doslova.

Velkou část letáčků snažících se ovlivnit volby do pražských radnic se totiž rozdává před výstupem z metra v ranní špičce. To se zdá být logické. Projde kolem nejvíce lidí.

Bohužel většina lidí se u stanice metra na Praze 7 objeví, protože tam pracuje, ne protože by tam mohla volit.

Správné zacílení kampaně tedy není důležité jen na Facebooku, ale i ve staromódním outdooru.

Správně cílená reklama musí být jako kámoš, který vám v určitých životních situacích poradí, co dál dělat. Správný kámoš vás těsně po rozchodu vezme na nezdravou večeři, následně do fajnového baru, kde přijdete o většinu peněz i důstojnosti, a zbylou hotovost s vámi rozfofruje v nejbližším strip clubu.

Oproti tomu debilní kámoš vám těsně po rozchodu založí účet na internetové seznamce.

Dobrý marketér by měl být taky alespoň podprůměrný psycholog. Třeba by měl vědět, že lidé sahají po seznamkách často až ve chvíli, kdy se jim nedaří seznámit se přirozenou cestou.

Nebo to, že čokoládu mají rádi všichni.

Rozhodně by si měl ale odpustit (a viděl jsem to na vlastní oči) nabídku seznámení s partnerem snů pár minut po oznámení rozchodu na internetu.

Dnes to bude ukrutně zpravodajské.

Za prvně, Facebook má plné zuby vyhvězdičkovaných rozkroků Pavla Novotného a bude podobné klikací pasti v newsfeedu potlačovat. Metrikou má být poměr prokliků na odkaz a interakce s postem (co je relevantní, je i sdílené a lajkované). Bod pro uživatele.

Za druhně, pokud na Facebook publikujete odkaz, máte s ním větší šanci prorazit, pokud bude skutečně ve formátu odkazu, nikoliv, jak to často dělají firemní stránky (a 123 slov), jako obrázek s odkazem v textu postu.

A do třetice Twitter. Ve výpisu tweetů se nově objevují i příspěvky od jiných uživatelů, než těch které sledujete. Twitter pro vás vybere i další dle jeho názoru relevantní příspěvky a ty vám tam šoupne nehledě na váš názor. Bod pro Facebook.

Nikdy nedávejte na odiv, že jste bez peněz. Nikdy. Jako třeba Vodafone, který se k tomu nepřímo přiznal zopakováním letní kampaně z minulých let. Do puntíku.

Zrecyklovat starou kampaň, byť byla úspěšná a dobrá, je něco, co se dovoluje maximálně o Vánocích, kdy jsou tyto „tradiční” reklamy nostalgickým znamením toho, že už byste měli začít běhat po obchoďácích a plánovat návštěvy babiček. Během svátků se mohou zlatá prasátka točit dokola stejně dlouho, dokud to samé půjde dělat s Třemi oříšky pro popelku.

V jinou roční dobu to ovšem přináší jen snížený zájem a znamení toho, že s vaší firmou není něco v pořádku.

Doufám ale, že se Vodafone brzy dá dohromady. Jinak nás brzy čeká zopakování kampaně s Návštěníky. A to nikdo nechceme.

Když jsem měl spolu s Lucií na VŠE workshop o teorii komiky, dlouho jsme diskutovali zajímavou potíž. Drobné textové vtípky postavené na ironii lidem z jiného prostředí nedojdou.

Ironie hraje v komice nezastupitelnou roli. Internet je prostředí humorné. Vtípky prodávají a seženou vám (slovy Daniela Dočekala) tisíce a tisíce followerů. Přidáme-li servery plné fake news a twitterksichtíky za hranicí surreálna, vznikne guláš, kde i Putinovy bláboly zní přesvědčivě.

V 80. letech 15. století vzniklo interpunkční znaménko, které mělo označovat ironii a sarkasmus. Od té doby vznikla celá spousta dalších. Včera se dokonce objevil tag, který má říct: „to, co čtete, není pravda.“

Nemyslím si, že se uchytí. Ironie zafunguje, pouze pokud ji prodáte jako seriózní tvrzení.

Řešením je nebavit se se studenty VŠE.

Obsahový marketing je sice sexy, ale firmy si často představují, že vydají článek na blog a jsou za vodou. Bohužel, někdy ani dobrý koncept a schopný copywriter nezabrání průseru.

Typickou ukázkou budiž blog Kamikadze. Nápad oukej – blog kancelářské krysy psaný vtipně a provokativně. Provedení? Průšvih. Je to sice rádoby sranda, ale je to zasunuté kdesi na produktovém webu, navázání na „pocit“ z produktu nula. Jak ze mě mají zápisky na první pohled smyšleného týpka (psané ženskou!) udělat milovníka produktu, který se mihne v jednom z pěti článků? Nijak, bannerová kampaň by stála míň a prokázala by lepší službu.

Proč to nebude nikdy fungovat? Porovnejte Kamikadze bložínek s již smazaným Životem v korporaci. Naprosto zásadně chybí autenticita. Obsah funguje, ale ne vycucaný z prstu.

Tento očař si do vývěsního štítu mohl klidně dát Žilka Optik Studio. Tak se jeho optika oficiálně jmenuje. Místo toho tam ale má…

Cítíte z toho tu jemnou vulgaritu, vůni zakázaného ovoce a tu lákavou nabubřelost, která vás nabádá, že musíte vyzkoušet, jestli jsou ty brýle opravdu tak luxusní? Nemorálně luxusní?!

Tento poutač sprostě útočí na nejprimitivnější choutky každého z nás. Je to stejně lákavé jako nutkání alespoň jednou za život zastavit u silnice prostitutce. V této optice oproti tomu máte jistotu, že se na vás přátelé nebudou dívat skrz prsty, když do ní zavítáte.

Až se mi zhorší zrak, vím, kam půjdu. A když se mi nezhorší, možná si něco nakapu do očí, jenom abych měl příležitost ty nemorálně luxusní brýle vyzkoušet.

Už je to zase tady, už se to zase roztáčí. Volební kampaň před pražskými komunálkami ovládla metro. Zatím se tedy projevuje jen to horší z pražské ODS a jejích přátel sjednocených pod srdcem s logem Pro Prahu.

Kampaň je to nepěkně nepěkná.

Kandidáti v bílých košilích (inspirace ANO poměrně evidentní), nám vykládají, jak bude Praha pod jejich vedením lepším místem k životu.

Slibují, že každý zaparkuje před domem a že vám neodtáhnou auto, pokud povezete nákup mámě.

Ponechme stranou, že Praha není město plné feťáků, kde řádí zběsilá odtahovka. Kampaň spíš ukázala jednu zajímavou věc.

Chcete-li prodávat hnutí, neprodávejte řešení problémů, ale emoci.

Problém s odtahovkou má řešení: Neparkuj jako kokot.

Ale „aby tu chtěly žít i naše děti?“ Na to potřebujete Babiše.

Okřídlené rčení tvrdí, že méně je někdy více. A má víceméněvíce pravdu, i pokud jde o ty internety.

• Sociální sítě: Pár set relevantních fanoušků udělá víc muziky než milion koupenejch Indů.
• Copywriting: Krátká a úderná věta prodá víc než popis na tři stránky od Tolkiena.
• PPC: Míň prokliků, ale u lidí v pozdější fázi nákupního procesu, znamená víc peněz ve vaší kapse.

Dále jen telegraficky:

• SEO: Méně odkazů v patičce – větší šance že nevyfasujete ban.
• Webová architektura: Méně klikání pro návštěvníka – větší pravděpodobnost, že stránku znechuceně neopustí.
• UX: Méně funkcí – větší naděje, že to skutečně bude umět dobře to, co to umět má.
• Design: Méně barev – méně pohoršených estétů.

Jenom u PR je více vždycky více. Ale na to potřebujete oblek na míru.

Ačkoliv jsem tak trošku typografický nácek (a ti jsou ještě o třídu horší než ti gramatičtí), nikoho nepeskuju kvůli tomu, že použil tři tečky namísto trojtečky. Pokud je tedy použil správně.

Jakýkoliv, byť jen okrajově, prodejní text na internetu i v papírové brožuře by měl být rázný a přímý.

Vykřičníky jsou vítány! Jen jich nesmíte používat příliš! Pak to bude vypadat, jako když KŘIČÍTE!

A co takový otazník? Ten dokáže navodit přátelskou atmosféru, že? Samozřejmě, ale neudělá z vás příliš otazníků estébáka?

Jo, udělá.

Ale čemu byste se měli rovnou vyhnout, jsou právě ty tři tečky. Nebo trojtečka. Většinou totiž způsobí jen to, že budete vypadat, jako když nemáte co říct, a veškerá vaše snaha o napsání dobrého textu vyšumí tak nějak doztracena…