Z krve omdlívám, ale přesto si každý den dopřeju nejednu malou pitvu. Jako copywriter se smiřte s tím, že už si nikdy neužijete žádnou knížku, plakát nebo návod k použití. Všechny texty totiž automaticky a nemilosrdně podrobíte zkoumání. Jak jsou postavené, proč, co tím autor sledoval a kde se netrefil.
Kromě primárního sdělení, které text poskytuje, rozpitváte kompozici, prodřeníte vše podle Griceových maxim, zhodnotíte funkčnost v rámci stylu… Podvědomě, okamžitě, mimoděk.
Jasně, Bratři Karamazovi už nikdy nebudou stejní jako dřív, na druhou stranu, pokud to myslíte s psaním vážně, neexistuje lepší způsob, jak se něčemu přiučit. Jo a taky vám to zabrání číst sračky, protože vás jejich tupoučká stylistika bude fyzicky bolet. A každá minuta, kterou nestrávíte nad Padesáti odstíny šedi, se počítá.